Narodil jsem se v roce 1997 a do 4,5 roku jsem byl úplně zdravý kluk. Pak jsem začal klopýtat, padat, měl jsem problémy s vyjitím schodů a špatně jsem vstával ze země i ze židle. Genetické onemocnění, svalovou dystrofii Duchenne mně diagnostikovali v necelých 6 letech.
Zpočátku byli rodiče smutní, ale pak jsme se potkali s dalšími rodinami, které měli stejné problémy jako ta naše. A zjistili jsme, že to nějak jít musí. Moje postižení ovlivnilo zásadně chod naší rodiny. Každodenní rehabilitace doma, jednou týdně do rehabilitačního zařízení, bazén, hiporehabilitace, časté návštěvy a pobyty v nemocnici a lázních. Nebylo to vůbec jednoduché ani pro moji starší zdravou sestru nicméně jsme jako rodina byli stále aktivní. Našli jsme si nové možnosti, jak trávit čas.
Od mala jsem byl v kontaktu se svými vrstevníky. Ve školce, v základní škole v naší Rohovládové Bělé a poté na Gymnáziu v Hradci Králové, které jsem úśpěšně ukončil maturitou v roce 2017.
Sport mám rád odjakživa. Jako malý jsem lyžoval a bruslil. Nezanevřel jsem na něj ani na vozíčku.Bocciu ( paralympijský sport podobný pétanque vhodný pro sportovce s nejtěžším postižením) nám poprvé ukázali kamarádi na pobytu rodin našeho občanského sdružení ParentProject. Začal jsem dojíždět na tréninky do základní a praktické školy Svítání a pod vedením naší speciální pedagožky se zdokonaloval ve hře. Kdykoliv byl čas, trénovali jsme s mamkou třeba i na dlažbě chodby v mé základní škole. Na začátku mého sportování mi byla oporou mamka, která mi dělala nosiče, asistenta osobního i sportovního. Později se zapojovali další členové naší rodiny a teď fungujeme jako tým. Každý pomáhá podle svých možností. Všechno plánujeme podle tréninků a soutěží.
Jsem členem TJ Léčebna Košumberk, kde mám trenéra Jaroslava Hantla, který mě učil bocciu a díky němu jsem se posouval dopředu. TJ Léčebna Košumberk patří do velké rodiny tělovýchovných jednot spojených pod hlavičkou České federace Spastic Handicap, z.s. Na klubové tréninky jezdím 2x týdně do Pardubic. Od roku 2017 jsem v reprezentaci a velmi mi pomáhá trenérka Michaela Řiháčková. Provedla mě bocciou ve světě, na výjezdech zařídila všechno potřebné a mohu se na ní spolehnout.
,,Košumberský „tým mě podporuje fanděním na dálku a jsou to dobří kamarádi. Jsem rád, že i já můžu sportovat.Rozhodně se nenudím, na trénincích i na soutěžích je veselo a mezi boccisty mám hodně kamarádů. Také díky boccii dost často cestuji.
Česká federace Spastic handicap, z.s nám poskytuje základní finanční,administrativní a technické zázemí. Velmi tuto pomoc oceňujeme.
Mám velkou podporu a oporu nejen ve svém bydlišti obci Rohovládova Bělá ale i v lidech mimo naši obec. Na mezinárodní závody můžu jezdit díky podpoře lidí a firem, kteří mě sponzorují a kterým jsem za to velmi vděčný.
Momentálně je mým největším cílem kvalifikovat se na Paralympijské hry do Tokia 2020.
Materiální vybavení, informace ze světa boccii a tréninkové plány máme. Touhu a odhodlání udělat vše pro postup na paralympiádu také. Těžší a vysilující je však shánění finančních prostředků na reprezentační činnost a na pokrytí nákladů jednotlivých závodů v zahraničí,protože podpora z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na vše nestačí.
Musím poděkovat všem vstřícným lidem, kteří nám pomáhají. Bez nich bych reprezentovat nemohl.
